Šalvěj

ŠALVĚJ / n. SALBEI / a. SAGE / l. SALVIA OFFICINALIS L.
je léčivka a koření známá již ve starém Římě. Dodnes je v zemích kolem Středozemního moře používána do jídel podle starověkých předpisů. Rodové jméno "Salvia" pochází z latinského slova "salvia", znamenající zachráním nebo "salvus" zdravý. Od pradávna byla používána k léčebným účelům na většinu tehdejších nemocí. Pochází z oblasti kolem Středozemního moře (Řecko, Itálie, Dalmácie, Kréta, Španělsko) a do severních států Evropy ji rozšířily benediktini. Obsahuje zejména silici (1,5-2,5%), ve které je zastoupený "thujon" (40-60%), "cineol" (15%), "borneol", "kafr" (15%) aj. Významná je také přítomnost tříslovin, saponinů a živic. Působí dezinfekčně, hojivě a potlačuje potivost. I ve staročeské kuchyni byla šalvěj rovnocenná petrželce. Používala se na skopové a na jehněčí maso, jež bývalo nadíváno vejci, slaninou a šalvějí. Na šalvěji se dusilo vepřové maso a ke kuřatům se připravovala "zelená jícha", kde kromě šalvěje byla i máta a petrželka. Vůbec se dost často jídlo šalvějí kořenilo společně s mátou. Na šalvěji se připravovaly rovněž ryby, hlavně úhoř. Magdalena Dobromila Rettigová doporučovala míšeninky se šalvějí a s dalším kořením na skopové pečeně a do různých karbanátků. Šalvěj má silnou kořennou vůni a aromatickou svíravě nahořklou chuť, proto jí používáme opatrně.  Lístky šalvěje neodmyslitelně patří na skopové a jehněčí pečeně, k telecímu masu, rybám a do jídel z drštěk. Používají se do kořenných bylinkových směsí spolu s mátou, rozmarýnem, majoránkou, dobromyslí, bazalkou. Je příjemná v bylinkovém másle spolu s mátou, yzopem a petrželkou. Dále je vhodné do nádivek, na kuřata, telecí maso a vepřové kotlety. Můžeme je také použít do pomazánek z tavených sýrů nebo z vajec. Jako surovina se šalvěj od pradávna využívá při výrobě bylinných likérů.

Žádné komentáře:

Okomentovat