Pažitka

PAŽITKA / n. SCHNITTLAUCH / a. CHIVE / l. ALLIUM SCHOENOPRASUM
pochází pravděpodobně ze Středomoří. Roste planě v Evropě, Asii, Severní Americe, především podél vodních toků. Jako koření se používala už ve staré řecké a římské kuchyni. Spolu s petrželkou se udržela u nás dodnes a je oblíbená "polévková zeleň" a roste snad na každé zahrádce. V Číně a Indii pěstují statnější druhy pažitky, které mají o něco výraznější příchuť po česneku a současně jsou nasládlé. Pažitka je důležitý zdroj vitamínu C a obsahuje i mnoho karotenu, další vitamíny, silice obsahující síru, mnoho sodíku a hodně vápníku, draslíku, fosforu, železa a síry. Pažitka podporuje trávení, má vliv na chuť k jídlu a na snižování krevního tlaku. Používá se ve všech evropských kuchyních, dále v čínské, indické i v kuchyni severoamerické především jako zelené koření do polévek, omáček, do vaječných jídel, do bylinkového másla, na zdobení čerstvých zeleninových salátů (rajčatového, okurkového, bramborového), na přílohy (ryže, brambory), na chléb s máslem, do tvarohových a sýrových pomazánek, na ozdobu pečených mas a ryb, na obložené chlebíčky atd. Z pažitky se vaří chutná omáčka k vařeným vejcím, k masu i k zelenině. Pažitku přidáváme vždy až ke konci vaření, jinak ztratí chuť. Je např. chutnou oblohou nebo příchutí na omeletu, míchaná vajíčka, do salátů a polévek. Můžeme ji smíchat s měkkými sýry nebo ji nasypat na grilované maso, přidat ji můžeme i do kyselé smetany, kterou naplníme jablka v županu. Konzumovat lze i květy, které salátům dodávají cibulovou chuť a zajímavý vzhled. Chuť pažitkových listů a květů výborně ladí s bylinkami, jako je krkavec menší ("Sanquisorba minor") nebo kerblík třebule .

Žádné komentáře:

Okomentovat